Společně s námi si připomeňte život letos zesnulého hudebníka Petra Skoumala. Petr Skoumal se dožil 76 let.
Nazpíval a složil 2 alba „…Se nezblázni“, „Poločas rozpadu“. Spolupracoval s Janem Vodňanským (dvojice V+S). Měl smysl pro humor, příjemně se s ním povídalo. Byl menšího vzrůstu.
Dětství a studium
Narodil se 1938 v Praze, rodiče byli Aloys a Hana Skoumalovi, překladatelé, matka např. překládala Medvídka Pú. Dostalo se mu křesťanské výchovy, přestože maminka byla židovského původu. Otec vedl své děti k muzikálnímu vzdělání, protože měl rád sborový zpěv. Své ratolesti bral na vánoční koncerty v Praze. Hrál ve snímku Nezbedný bakalář (natočen roku 1946). Na pražské konzervatoři si zvolil obor dirigování, na brněnské JAMU u profesora Veselky rozšířil své vzdělání o sbor mistrovství. Zhudebňoval verše různých básníků, například Jacquesa Préverta. Byl obdivovatel dvojice Voskovce a Wericha.
Spolupráce s Janem Vodňaským
Když potkal Jana Vodňanského, líbily se mu jeho texty a začali proto tvořit společně. Diváci jejich hudební spolupráci vzali kladně, jejich vystoupení se jim líbila. Jejich společná práce vytvořila jedinečnou a nenapodobitelnou záležitost. Podíleli se na pořadech S úsměvem idiota (1969), Hurá na Bastilu (1970) a s Úsměvem Donkichota (1970). Svoji práci Petr Skoumal doopravdy miloval.
Jeho nejznámější písničky spolu s Janem Vodňanským byly: České tajfuny, Mauglí, Pojďte dále, svatý otče, Maršálové, Jak mi dupou králíci, Sedí prase ve svém chlívku, Lolita. Jedné noci puberta.
Od doby normalizace museli omezovat svoji tvorbu, až byla v roce 1981 v Praze definitivně zakázaná. Proto jezdili po menších klubech po naší zemi, ale nakonec stejně přišel rozpad, protože práce je tolik nenaplňovala. I poté ovšem občas spolupracovali, například vystupovali v pořadu Večery rozpadlých dvojic.
Po roce 1989 krátce obnovili společné účinkování, ale od té doby hráli spolu jen příležitostně. Hudebně se podílel na proslulých dětských seriálech, např. Maxipes Fík, Bob a Bobek – králíci z klobouku, Pat a Mat. Dokonce se podílel na kritikou velmi oceňovaných snímcích Curriculum vitae (1986) a Klub odložených (1989).
Písničky pro všechny generace
Krátce účinkoval v kapele „ETC…“ – rocková kariéra se mu moc líbila, ale unavovala ho. Album „Poločas rozpadu“ dodnes představuje písňové skvosty, např. Chci dál, Pavilon 88, Starej pán, Pokoušení na táboře a Neopouštěj nás.
Stal se úspěšným ve psaní písniček pro děti „od pěti“, například nejznámější „Kdyby prase mělo křídla“ (1991).
Skoumalovy písničky dokážou oslovit posluchače napříč generacemi. Neví se, pod které všechny se podepsal, ale jeho styl je a bude nezapomenutelný.
