Tak a je to zase tady. Až do teď jsme se v rodině všichni statečně drželi, naposledy to byla moje lehká podzimní rýma. Teď jsme do toho spadli rovnýma nohama všichni, kašleme a kýcháme a vůbec nám není dobře. Nevyhnulo se to ani našemu malému, teď jsou mu dva roky, který v osmi měsících udivoval okolí tím jak krásně umí samostatně smrkat. Zdá se, že od té doby uplynula dlouhá doba, protože vše zdárně zapomněl a tak se to pracně učíme znovu.
- Imunita
Jak se říká, po bitvě je každý generálem, takže přesně víme, kde se stala chyba. Čerstvá sněhová nadílka v našem místním „lyžařském areálu“, který byl postaven v ohromující nadmořské výšce 400 metrů, na jižní stráni a z dotačních peněz, byla zkrátka neodolatelná. Celý den jsme tam od dopoledne řádili s kamarády a jejich dětmi, skvěle se bavili, zahřívali se grogem a mysleli si, že dobrá nálada podpoří imunitu nejlépe.
Ač se jako bývalí „lufťáci, kteří z Prahy přesídlili na divoký venkov, cítíme dostatečně silní a odolní, ve zmíněnou sobotu dopadla naše imunita jako Napoleon u Waterloo. Rozhodně jí to nemám za zlé, při zpětném pohledu byla bitva opravdu předem prohraná. Naopak si myslím, že nás venkovská léta zocelila, stát se to o pár let dříve, ležím teď na JIPce se zápalem plic.
Pohyb na čerstvém vzduchu, bylinky ze zahrádky a život bez stresu, to je zázračný prostředek na pozvednutí imunity. K tomu ještě připojíme šestinedělní enzymovou terapii s lékem Wobenzym, který je volně prodejný v lékárnách. V teple u krbu nás pak může zahřát nejen oheň, ale i vědomí, že jde také o přírodní postupy, protože přidáváme do těla enzymy, které už v něm máme. Ostatně to platí i pro účinky červeného vína a důležitost „šlofíčku“ po obědě.
Ale z pohledu šestiletých „venkovanů“, kteří pečují o své útroby a ne přehnaně o pleť, můžeme s klidným svědomím říct, že když už nás něco podobného potká, dostaneme se z toho poměrně rychle. Takže na zdraví!
